RA vyvolává u pacientů chronickou bolest, ztuhlost, zhoršuje funkci a kvalitu života. Bolesti a otoky zasáhnou nejdříve malé klouby rukou, a to symetricky, tedy na pravé i levé části těla najednou. S postupujícím onemocněním se nemoc rozšiřuje i na další klouby – kyčelní, kolenní, ale může zasáhnout i krční páteř. Včasná diagnostika a zahájení léčby je u revmatických chorob klíčová. Jejich brzké odhalení a vhodná léčba mohou odvrátit i trvalé poškození kloubů, které je nevratné. RA je příčinou snížené schopnosti pracovat, vyvolává pracovní disabilitu a až v polovině případů do deseti let i trvalou invaliditu. 

Léčbu RA vede lékař specialista – revmatolog, který má o jejím postupu rozhodovat společně s pacientem s respektem k jeho postojům a hodnotám, čemuž se říká sdílené rozhodování. Rozhodnutí přitom vycházejí z aktivity onemocnění, úrovně poškození kloubů, případných dalších chorob pacienta a bezpečnosti léčby. Při léčbě revmatoidní artritidy se postupuje podle konceptu léčba k cíli (treat-to-target, T2T).

Cílem se rozumí právě navození stavu bez příznaků, nebo alespoň nízké aktivity nemoci. Je třeba ho dosáhnout co nejrychleji a dlouhodobě ho udržovat. Proto je nutné, aby lékař pravidelně hodnotil, jak aktivní RA pacienta je, a podle výsledku léčbu upravoval. Strategie léčby k cíli se uplatňuje bez ohledu na konkrétní lék. Revmatolog při jeho volbě přihlíží k celkovému stavu pacienta, přidruženým nemocem, doprovodné léčbě a dalším okolnostem, které mohou strategii měnit.